Jak si vůbec někdo může přát konec demokracie v Česku?

Je mi z toho smutno, jak 29 let po pádu jednoho totalitního nedemokratického systému se někteří aktivisté snaží, aby byl u nás vybudován další politický systém na bázi totalitního nedemokratického režimu. Tentokrát na bázi neomarxismu. Když si vybavím, co všechno si přeje tzv. Istanbulská úmluva v její důvodové zprávě: například:

1. Odebírání dětí ze svých rodin, ke kterému bude stačit i křivé obvinění.

2. Příkaz rodinám vychovávat své děti bezpohlavně.

3. Za pouhý nesouhlas deportování do výchovně-pracovních táborů

4. Nadvláda homosexualistů nad ostatními

5. Indoktrinace touto politickou ideologií dětí ve školách

6. Stavění mužů a žen proti sobě.

7. Když k tomu dodám ještě ten jejich tolik proklamovaný multikulturalismus, vše připomíná tu nejhorší noční můru, jaká se může člověku zdát.

Nemůžu si pomoci, ale mě, jako demokratovi a zastánci svobody názoru a vyjadřování se nic z toho výše uvedeného zásadně nelíbí. Vám snad ano, milí čtenáři? Jestli ano, tak jste u mě zkrátka a dobře ztratili kredit demokrata. Takové věci do demokracie prostě nepatří! To patří jen někam do totalitního systému! A tak se ptám, to je někdo tak posedlý tím, aby se takovéto věci, které vyžaduje důvodová zpráva Istanbulské úmluvy, chtěl zavést?

Když byla nastolena komunistická diktatura v únoru 1948, také si ji tenkrát mnoho lidí přálo. A také mnozí lidé měli radost z politických procesů v 50. letech. To se myšlení českých lidí za těch 70. let vůbec nezměnilo? Pokud by to měla být pravda, tak nezbývá nic jiného, než nad takovými lidmi pořádně ohrnout nos.

zdroj:https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=683498